O mně

Ahoj, jmenuji se Roman a jsem fotograf.

I když jsem se kdysi věnoval retuším a grafice ve Photoshopu o něco víc než focení, dneska vím, že jedno bez druhého bych dělat nechtěl. Tyhle dvě činnosti se doplňují a díky nim oběma mám možnost se neustále zdokonalovat v tom, co dělám. 

Od chvíle, kdy jsem si za těžce vydělané peníze koupil svůj první foťák uplynulo skoro 12 let. Začal jsem ho tahat všude s sebou, čímž jsem zákonitě musel potěšit spoustu lidí ☺. Fotil jsem tábory, narozky, skautské akce a dělal reportáž ze všeho, co se dělo kolem nás. A tím nás, myslím mě, moji ženu Marušku a od nedávna taky našeho syna Jindru.

Za dob mého bezstarostného mládí bylo workshop cizí slovo a vzdělat se v oboru nebylo zdaleka tak přístupné a snadné jako dnes. Za svůj um můžu teda děkovat zhruba milionu hodin dívání se na výukové tutoriály na dnes už archaických cédéčkách a fakt výživnému čtení všeho, co se o fotku a retuš snad jenom otřelo. Tohle všechno by nešlo bez Marušky, která mi (místo toho, aby mě vypakovala s kuframa za dveře) focení a učení umožnila a navíc mi začala asistovat.

Velkým zlomem v tomhle študáckém módu se pro mě stal fototábor. Prožil jsem v Českém ráji týden, který mě posunul zase o kus dál. Hlavně v komunikaci a práci s lidma, se kterýma jsem fotil. Ten drive, se kterým jsem se vrátil byl super. Pomáhal mi totiž nejen chtít fotit mnohem víc, ale taky jít daleko za hranu mojí komfortní zóny. A tak jsem se dostal od focení táborů ke cosplay komunitě a profesionálnímu focení svateb, rodin a párů.

Profesionálem se člověk ale nestane přes noc ☺. Tahle cesta byla dlouhá a já jsem si chtěl být jistý, že ode mě zákazník na konci dostane fakt kvalitní fotku.

Od tábora uplynuly další 2 roky, než jsem se rozhodl předčasně ukončit svůj strojařský život, dát na rady všech kamarádů, klientů a konečně se stát profesionálním fotografem. Zároveň ale taky fotografem se specifickým rukopisem, který tkví ve vytříbeném coloringu a práci s retuší. Retuš ale není jen úprava vrásek, poprsí nebo starého dobrého bříška :). Mnohem víc ji vnímám jako profesionální a citlivou práci, která podpoří barvy, to co má být vidět vytáhne a nedokonalosti nebo rušivé elementy potlumí. 

Povahou jsem extrovert a díky focení si uvědomuju, jak moc mě naplňuje práce s lidma a dětma, za což určitě do jisté míry může moje láska ke skautingu a výchova malých capartů v něm. Skaut pro mě totiž zdaleka není jen o schopnosti přežít v přírodě, ale hlavně o hodnotách, lidech a nenásilné formě učení se novým věcem. Krom skautingu mám rád turistiku, horolezectví a extrémní sporty. Projel jsem snad všechny řeky v republice a některé i mimo ni. Zcela neskromně si teda troufám tvrdit, že jsem nejlepší kormidelník široko daleko a poradím si v nejedné nestandardní situaci ☺.

Mám rád výzvy a to nejen ve sportu, ale i v profesní rovině. Snažím se být variabilní a schopný popasovat se s čímkoliv, i když to třeba nezapadá úplně stoprocentně do mého portfolia. Takže pokud máte nějaké netradiční přání, nebojte se ho vyslovit.

Nejsem žádný všeználek ani egomaniak. Kromě přání si rád vyslechnu i váš názor, zkušenost nebo připomínku.

Návštěvu fotografa ještě pořád spousta lidí (a obzvlášť chlapů) vnímá stejně příjemně, jako prevenci u zubaře. I vzhledem k tomuhle fakt blbému předsudku se snažím, aby Vás focení bavilo a ne bolelo. Když bude bavit Vás, bude bavit i mě a věřte, že to na těch fotkách bude vidět ☺.